Moderní rodina a kam kráčí

Zdálo se vám, že džíny do zvonu přece jednou už v módě byly? Neměli jste pocit, že éra neholení se už tu také jednou byla a že mnoho velkých období začalo revolucí? Historie se opakuje. Na co narážím, je moderní trend rodinného soužití, který připomíná éru první poloviny 20. století v Anglii.

V dnešní době, kdy se nůžky sociálních vrstev rozevírají čím dál citelněji, se vyšší střední třída, dotlačena dobou, rozhodla šetřit čas návratem ke „služebnictvu“. Na základě statistik z Velké Británie můžeme vidět, že množství paní na úklid, zahradníků, au pair a řidičů, je dokonce vyšší než tomu bylo právě na počátku minulého století.

Aby si rodina mohla dovolit tento luxus šetření času při vykonávání běžných domácích povinnostech, platí za něj časem stráveným v práci. A jak taková rodina vypadá? Z vlastní zkušenosti a mnoha diskuzích s mými kamarádkami, které působily jako au pair po Evropě a jinde ve světě vyplývá, že většina takto stavěných rodin, raději než čas vkládá i do svých dětí spíše peníze.

Rodiče své děti milují a chtějí pro ně to nejlepší. To spatřují především v dobrém vzdělání, které má dítěti poskytnout na konci stejný nebo lepší blahobyt, než mají oni sami a tím dítě zabezpečit. Následuje proto investování peněz do celé řady kroužků, nejlepších škol, soukromých učitelů aj. Jaké ale má rodina ve výsledku vnitřní vztahy s touto životní náplní?

Takový rodič, když po dlouhém pracovním týdnu přijde řada na víkend, potřebuje své síly natolik zregenerovat, že trávení času s dětmi, na které není vlastně až tak zvyklý a zcela zapomíná, jaké to je trávit s nimi více času, neboť to obstarává au pair, v tom vidí příliš mnoho další energie, kterou už nemá. A tak i přes veškerou snahu nemá vůli s dětmi strávit, celý svůj volný čas.

Ani jejich děti to nemají jednoduché. Půlku dne stráví ve škole, druhá je rozdělena mezi kroužek, úkoly, jídlo, mytí a spánek. Času na vlastní seberozvoj a volné hry zbývá minimálně. Po nějaké době se děti pomalu dostávají do fáze, kdy au pair začínají říkat „mami“, neboť cítí, že tato osoba jim věnuje nejvíce času. Generace, která trend zahájila, tedy babička s dědou, už neslouží jako možnost, kam děti mohou jet na prázdniny, kde je pohlídají. Vhodná je návštěva při kávě. Delší zdržení je na zvážení i oni chtějí mít přeci klid.

Takový je současný trend, který k nám postupně proniká. Je totiž velmi příjemné dovolit si luxus, něco k čemu právě nižší vrstvy vzhlížejí a je jejich snem dostat se také na tuto úroveň, moci si to dovolit. Je to však to nejlepší? Kam se podělo rodinné stanování? Kde jsou děti hrající si venku na hřištích, křičící, krvácející, olizující a dál cumlající na zem spadené bonbony? Proč najednou dětské oslavy jsou plné latte, bolesti hlavy a z dětí vychází věty typu „Nemám čas.“?

Buďte první!

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna


*